Deník z cesty po některých západních národních parcích USA (22.9.-14.10. 07)

V poměrně pokročilém věku (65 a 64 let) jsme si touto cestou splnili svůj dlouholetý sen a do jisté míry jsme kopírovali cestu našich dcer před 10 léty. Začínali jsme v Coloradu příletem do Denveru v sobotu 22.9. večer. Poměrně obtížně jsme zvládli vypůjčení auta z půjčovny (šedivý Ford Focus s automatickou převodovkou pocházející z Oregonu), bloudění cizím městem po tmě a zajištění prvního noclehu. Ale díky ochotným Američanům jsme nakonec po předchozí neprospané noci v letadle asi v 10 večer našli přijatelné ubytování.

V neděli 23.9. ráno jsme se nejdříve učili nakoupit jídlo (v mexické prodejně, která byla nejblíže), pak jsme přejížděli za mírného bloudění do Rocky Mountains, kde jsme si koupili celoroční vstupenku do všech parků (Annual Pass za 80 dolarů). Cestou jsme dostali od ochotné Američanky její mapu Colorada, podle které nám vysvětlovala nejlepší cestu. Krátce jsme projeli horami, ale kvůli sněhu a vichru byla až do jara uzavřená průjezdní cesta a nemohli jsme dojet podle našeho plánu do Granby na druhé straně Rocky Mountains. Vrátili jsme se do podhůří a ubytovali jsme se v poměrně pěkném motelu v Estes Park (220 mil).

V pondělí 24.9. jsme po úspěšném nákupu jídla v Safeway v Estes Park odjeli do Rocky Mountains a celý den (skoro 8 hodin) jsme chodili a za střídavého sněžení a sluníčka obdivovali krásy vysokých hor. Postupně jsme došli k Bear Lake, Nympha Lake, Lake of Dream, Emerald Lake a Lake Haiyaha Tam jsme se zkamarádili s krásným modrým ptáčkem. Nakonec už unaveni jsme silou vůle došli ještě k Alberta Falls. Poprvé v životě jsem z počátku ve výšce 3500 m měla obtíže s dýcháním. Celý den byl moc pěkný a hory se nám velmi líbily. Spali jsme druhou noc ve stejném motelu.Teprve později jsme zjistili, že jeho internet zdarma byl něčím zcela mimořádným a výjimečným. Protože jsme v autě vozili autoledničku s čerstvým jídlem a chladili ji ledem, který byl většinou k dispozici na chlazení nápojů v ubytovnách, bylo pro nás příjemné, že tu byl i led.(44 mil)

V úterý 25.9. jsme přejížděli na sever přes poměrně pustý a málo obydlený Wyoming, kde jsme s obtížemi nakonec po delším hledání našli naše nejdražší, ale nijak zvláštní bydlení (120 dolarů) v rekreační oblasti Pinedale. K večeru jsme ještě dojeli podívat se na blízké pěkné jezero Fremont Lake (424 mil!).

Ve středu 26.9. jsme odjeli do Yellowstone. Při prvním průjezdu parkem jsme počkali na chrlení nejznámějšího gejzíru Old Faithful a večer jsme se na 4 noci ubytovali v předem zajištěném hostelu ve West Yellowstone, který už leží v Montaně (204 mil). Ve čtvrtek 27.9. jsme v parku postupně obdivovali Norrisonovy gejsíry a Mammoth Hot Springs. Cestou jsme na silnici byli zastaveni černým medvědem vzdáleným asi 10 m od našeho auta. Pak jsme si jeli vyfotit Zkamenělý strom, Tower Roosevelt a vodopády Tower Falls. Spali jsme opět v Madison Hotelu ve West Y. (126 mil)

V pátek 28.9. jsme se přímo na parkovišti setkali s bisonem, pak jsme navštívili Virginia Falls a působivý Grand Canyon of Yellowstone. Hodně jsme se nachodili nahoru dolů, abychom si vychutnali vodopády v kaňonu ze všech úhlů. K večeru jsme ještě byli ve West Thumb a dívali se na obrovské jezero. (137 mil)

V sobotu 29.9. jsme si prochodili celou oblast Old Faithful se všemi gejzíry a kouři i barevné plochy způsobené gejzírovými mikroby. (67 mil).

V neděli 3O.9. brzy ráno jsme odjeli z našeho dočasného domova naposledy do parku a díky dřívější hodině jsme potkali mnoho zvěře – hned u silnice obřího amerického losa „moose“, který na naše auto křičel, pak stádo bizonů na silnici i v dálce kojota, kterého jsme však nestihli vyfotit. Pokračovali jsme přes Idaho a znovu Wyoming do Grand Teton a udělali pěší výlet k Hidden Falls. Kvůli pokročilému času jsme se ale vrátili k autu lodí přes jezero Jane. Cestou dál jsme viděli zblízka několik velkých zvířat , zejména vzácného losa. Spali jsme v Montpelier. Zajišťování noclehů, obstarávání jídla i ledu a hledání internetu, příp. telefonu, byly naše problémy, nocleh byl ale nejobtížnější. V tomto případě jsme poměrně snadno našli levné a dobré bydlení , což se nám málokdy povedlo tak jednoduše. Nejčastějším poradcem a informátorem pro nás bývaly benzinové pumpy. Tam jsme občas kupovali i led.(256 mil).

V pondělí 1.10. jsme jeli Utahem přes Paříž na jih směrem k Arches. Spali jsme v Green River (335 mil)

V úterý 2.10. jsme byli celý den v Arches. Bylo tam velké teplo, ale krásně. Spali jsme v Moab. (96 mil)

Ve středu 3.10. jsme odjeli směrem k Bryce Canyon, v Monticello jsme cestou nakoupili a dostali se k internetu v místní knihovně, jeli jsme okolo kulaté hory nazvané Cheesebox, projeli Glen Canyon a poprvé se setkali v Hite s řekou Colorado na Navaja Bridge, pak jsme se prošli k Hickmanovu Natural Bridge, hodně jsme fotili a spali jsme v Torrey. (245 mil)

Ve čtvrtek 4.10. jsme odjeli z Torrey do Bryce Canyon. Byla tam střídavě vichřice, slunce, kroupy, déšť nebo vítr skoro pořád. Přes špatné počasí se nám tam opravdu líbilo. Pak jsme jen projížděli malebný Utah – nejdřív Red Canyon a mnoho dalších krásných kaňonů. Ubytovali jsme se v městečku Hatch. (187 mil).

V pátek 5.10. jsme odjeli směrem na Grand Canyon. Cestou jsme se ještě zastavili jen na pár hodin v n.p. Zion, kde to bylo taky pěkné. Dostali jsme se tam v návštěvnickém centru i k internetu, což bylo velké plus. Spali jsme v indiánské rezervaci Navajů v Tuba City blízko jižního okraje Grand Canyon. Byli tam opravdu jen indiáni všech odstínů hnědé pleti. Zajímavost: šli jsme tam na večeři do čínské restaurace, kde Číňanky obsluhovaly Indiány. Bylo to moc dobré.(249 mil).

V sobotu 6.10. jsme již byli v Arizoně a přes poušť se zkamenělými dunami jsme se dostali do Grand Canyon na jeho jižní okraj. Ten jsme obdivovali skoro celý den a k našemu překvapení tam byla velká zima jako na horách bývá na podzim. Dole v kaňonu asi bylo teplo. Spali jsme ve Williams na dálnici 40. (158 mil).

V neděli 7.10. jsme se dostali do Nevady . Směřovali jsme k Las Vegas, okolo kterého jsme jen projeli přes Mohavskou poušť. Obědvali jsme u známé přehrady Hoover Dam, která je rekreační oblastí Las Vegas a proto byly (naštěstí v protisměru) zcela ucpané silnice. Spali jsme v Beatty u Death Valley. (330 mil).

V pondělí 8.10. jsme překročili hranice našeho posledního státu Kalifornie, kde jsme zůstali až do konce naší dovolené. Byl státní svátek, ale naštěstí nás to nijak neomezovalo. Asi kvůli tomu nebyl nikdo u vstupní brány do Death Valley, ale my jsme měli celoroční vstupenku a ostatní mohli platit uvnitř parku u automatů. Poctiví Američani to asi dělali. Je to velmi působivé místo, je to opravdu něco jiného než ostatní kaňony. Bylo tam sice horko, ale nebylo nesnesitelné a stálo to za to. Byli jsme tam velkou část dne. Taky jsme odtud volali domů. Spali jsme v Lone Pine, které je v Alabama Hills. (203 mil).

V úterý 9.10. jsme se vydali na cestu k nejvyšší pevninské hoře USA – Mt.Whitney(4419m). Dojeli jsme směrem k vrcholu do výšky asi 3000m a ještě asi 500 výškových m jsme došli až ke krásnému jezírku Lone Pine. Několikahodinová 8 km dlouhá cesta byla sice náročná a trochu jsme se obávali medvědů, ale bylo nádherné počasí s modrou oblohou a sluncem, v pozadí bílé hory – vše až kýčovitě krásné. Jediná vada na kráse byla, že jsme zapomněli v autě jídlo a jediné občerstvení na tuře bylo 1 jablko a 1 žvýkačka pro oba. Pro auto i pro nás to byla velká změna nadmořské výšky – předchozí den jsme byli v Death Valley 80 m pod hladinou moře a hned další den 3500m n.m. Naštěstí jsme neměli žádné problémy. Spali jsme v June Lake nedaleko od Yosemite. U blízkého jezera Gull Lake jsme si večer prohlédli tvořivost nějakého místního řezbáře (139 mil).

Na středu 10.10 jsme zažili v noci prudkou sněhovou bouři a vzpomínali jsme na turisty, kteří předchozí krásný den šli s batohy a s povolenkou přespat pod vrchol Mt. Whitney, jak asi zvládli noc. Ráno jsme odjeli, provázeni tentokrát písečnou bouří ke zvláštnímu sodnému jezeru Mono Lake. Zde je voda slanější než v Mrtvém moři, přesto je tu i nějaký život. Hlavně jsou tu velmi zajímavé útvary z tufu, které vypadají trochu jako nějaké abstraktní kulisy. Potom jsme jeli do Yosemite a to do Yosemite Valley a na Glacier Point. Po ránu byla velká zima, ale pak se vyčasilo a bylo pěkně. Spali jsme v chatičce v předem zajištěném hostelu Yosemite Bug nedaleko parku v Midpine. (192 mil).

Ve čtvrtek 11.10. jsme jeli znovu do parku, tentokrát byly naším cílem hlavně sekvoje v Mariposa Grove. Jsou to opravdu obří stromy, které by člověk neměl vynechat při svém poznávání parků. Nakonec jsme navštívili původní osadu parku Wavona, obydlenou na přelomu 19. a 20. století. Ještě dnes je tam původní, doteď užívaný hotel ze 30. let 20.století. Pak jsme jeli směrem k San Francisco. Při hledání noclehu v Livermore (předměstí S.F.) jsme zažili velmi stresující situaci, kdy jsme asi 2 hod hledali nocleh a neustále najížděli a vyjížděli z dálnice na další a další výjezdy. Jirka tehdy řekl:“Už nikdy nepojedu do Ameriky“ a měl pravdu. (261 mil).

V pátek 12.10. jsme projeli centrem San Franciska k mostu Golden Gate, ale poprvé se proti nám spiklo počasí, hrozně lilo a byl vichr celý den. Na most jsme sice vyšli, ale když nám oběma vítr zničil deštníky a úplně jsme promokli, změnili jsme plán a navštívili krásnou galerii „Legion of Honor“, postavenou jako kopii francouzského zámečku. Tam jsme se kochali mně neznámými francouzskými impresionisty a dalšími krásami evropského umění. Taky jsme se tam částečně usušili. Spali jsme v předem zajištěném Motelu 6 blízko letiště. (201 mil).

V sobotu 13.10. jsme se kvůli velkému provozu již neodvážili do centra města, ale jeli jsme do sousedního města Pacifica, kde jsme si už zase v pěkném počasí užívali setkání s Pacifikem. Asi ve 3 hod odpoledne jsme vrátili auto do půjčovny a odjeli jsme vlakem na letiště. Celkem jsme autem najezdili 3988 mil (6418 km) bez nejmenších problémů. Utratili jsme za benzin 355,30 dolarů (cca 7100 Kč, i s půjčovným cca 30 tis. Kč). (80 mil poslední den). S autíčkem jsme byli moc spokojeni a mohli jsme odjet zase do všedních dnů.

Na Ruzyni jsme byli bez větších problémů v neděli večer 14.10 po 6. hodině.


zpět