Deník z cesty po některých západních národních parcích KANADY (7.6. – 25.6.08)

Protože se nám líbilo loňské putování po národních parcích USA, došli jsme k názoru, že ještě máme dost sil na obdobné cestování po Kanadě a opět jsme ve dvou (Adriena a Jirka) připravili a realizovali naši cestu.

Z Prahy jsme odletěli 7.6. do Vancouveru v Britské Kolumbii, kde jsme se v sobotu 8.6. večer ubytovali v předem zajištěném motelu. Po zkušenostech z Denveru jsme byli lépe připraveni a neměli jsme problémy ani s vypůjčením auta (šedivá Mazda z Alberty s plnou nádrží) ani s hledáním noclehu.

V neděli 8.6. jsme vyjeli směrem na Kelowna, kde jsme měli navštívit Jirkovy známé. Hned na začátku jsme byli trochu odrazeni od našeho cestování jednou těžkou (asi smrtelnou) nehodou u města Hope a brzo nato ještě další nehodou na silnici, naštěstí jsme žádné další nehody už později nepotkali. Kanadské silnice jsou podobné jako u nás, některé i horší, méně dálnic, silnice většinou poměrně úzké, kroutící se serpentiny a dost často ve špatném stavu. Řidiči často překračují maximální rychlost a nikdy jsme na silnici neviděli, že by někdo tu rychlost kontroloval.

Projížděli jsme se zastávkami a procházkami u Bobřího rybníku (Beaver Pond), jezer Yellow Lake a White Lake, radioastronomické observatoře, vodopádů Okanagan Falls a jezera Okanagan a večer jsme dorazili do Kelowny. Tam jsme byli velmi mile přijati a druhý den vybaveni jídlem na další cestu. (533 km)

V pondělí 9.6. po prvním nákupu benzinu (Regular 87) jsme nejdříve navštívili místo, kde byla spojena první transkontinentální trať v Kanadě. Pak jsme jeli do Mt. Revelstoke National Park.

V parku jsme sice zaplatili vstupné do všech parků (110 CAD za oba pro kanadské seniory, ale slevu dali i nám), ale asi po 13 km byl park uzavřen kvůli sněhu. Zklamáni jsme šli ještě několik km po silnici na průzkum, ale sníh ani zajímavosti parku jsme žádné neviděli a promoklí jsme se vrátili k autu. Pokračovali jsme do Glacier National Park, ale kvůli prudkému dešti jsme jím jen projeli a ani jednou nevystoupili z auta. Pokračovali jsme směrem ke Goldenu. Cestou jsme hledali ubytování a při prvním neúspěšném pokusu o zajištění noclehu u Kinbasket Lake jsme se poprvé setkali s černou medvědicí s mládětem. Přeběhly nám přes cestu před autem. Pak jsme našli bydlení za přijatelnou cenu v krásné přírodě v horách ve srubu Quantum Leaps před Goldenem. Měli jsme sami pro sebe celý dům i s dvěma kuchyněmi a se vším vybavením, protože bylo před sezonou. Bylo to natolik pěkné, že jsme tam spali 4 noci a vyjížděli jsme odtud na různé strany. (392 km)

V úterý 10.6. jsme kvůli trvalému dešti jeli na jih do parku Cootenay, kde to nevypadalo tak zamračené. Tam pršelo sice taky skoro pořád, ale ne tak hustě, spíš jen poprchávalo. Cestou jsme ve vesnici Brisco brali benzin. Na první zastávce v parku v Radium Hot Springs jsem se vykoupala v horkém bazénu (jen já, Jirka nechtěl), pak jsme projížděli parkem a šli jsme postupně k Olivovému jezeru, Psímu jezeru a kolem Okrového potoka k Paint Pots. Těžil se tu dříve přírodní okr. Cestou jsme u silnice viděli a poprvé vyfotili černého medvěda. Zpět jsme jeli přes národní parky Banff a Yoho znovu do Quantum Leaps. (373 km)

Ve středu 11.6. jsme nejdřív jeli po velmi špatné silničce asi 10 km k moc pěkným, ale málo navštěvovaným Thompsonovým vodopádům na řece Blaeberry. Tam byla působivá výstraha, která varovala nejen před medvědy, ale i před pumami. Byli jsme tam sami a nebyl to dobrý pocit. Potom jsme jeli do parku Yoho, nejdříve jsme při zhruba 5 km procházce viděli krásné Wapta Falls a dalšího medvěda přímo u parkoviště, pak jsme jeli ke skalnímu mostu Natural Bridge přes řeku Kicking Horse. Dalším naším cílem bylo jezero Emerald Lake s asi dvouhodinovou obchůzkou okolo něj. Měli jsme v plánu navštívit i druhé nejvyšší kanadské vodopády Takakkaw Falls, ale ty byly autem dostupné až v červenci a pěšky to bylo 24 km jedním směrem. Večer jsme si prohlédli Golden, potřebovali jsme nakoupit jídlo a benzin. Po třetí jsme spali v Quantum Leaps. (213 km)

Ve čtvrtek 12.6. ráno jsme přímo z okna našeho srubu viděli pasoucí se velikou laň jelena. Cestou k Lake Louise jsme přímo u dálnice viděli stádo Bighorn Sheep (podobné muflonovi). Jezero jsme obešli, pak jsme pokračovali autem k Morraine Lake a dále pěšky (asi 3 hod) k částečně zamrzlému Consolation Lake, kde jsme viděli i zblízka vyfotili sviště. Pohybovali jsme se v oblasti, kde doporučovali chodit aspoň ve skupině 4 lidí kvůli výskytu nebezpečného medvěda grizzly. My jsme byli 2 a měli jsme zvoneček na plašení medvědů. Žádný grizzly nás naštěstí nepotkal. Počasí se umoudřilo, přestalo pršet a občas bylo i sluníčko. Cestou domů jsme viděli přímo u silnice hodně zvířat: postupně 2 černé medvědy, jelena, 2 kozy a 3 laně. (257 km)

V pátek 13.6. jsme opustili krásné bydlení v Quantum Leaps a jeli jsme do parku Banff v Albertě. Po dvou hezkých dnech už zas pršelo. V dešti jsme procházeli asi 3 hod krásným Johnstonovým kaňonem, cestou jsme viděli šest vodopádů, z toho dva velké Johnston Falls (Upper and Lower). Další zastávku jsme měli u rybníka Pilot Pond údajně s mloky. Ty jsme sice neviděli, zato jsme si užili v dešti klouzavý prudký sešup k vodě. Pak jsme navštívili největší jezero v Banff (jezero duchů - v indiánštině Minewanka). Minewanka Lake je 22 km dlouhé a teplota vody se celoročně pohybuje jen málo nad nulou. Odtud jsme šli okolo jezera ke krásnému kaňonu Stewart. Cestou jsme viděli mnoho krásných a neznámých kytiček. Cestou zpět nás pronásledoval pár velkých rohatých koz. Už jsme měli v pohotovosti pepřový spray, ale naštěstí jsme ho nemuseli použít. Pak jsme jeli k Two Jack Lake s ovcemi na parkovišti a k Johnson Lake. Večer jsme spali v předem zajištěném velmi slušném motelu v Canmore. Zústali jsme tam 2 noci. (240 km).

V sobotu 14.6. jsme začali nákupem benzinu v Canmore a hned ráno jsme pak jeli na Jirkovo přání do Banff na lanovku na Sulphur Mountain (26 CAD za jednoho). Konečná stanice lanovky je ve výšce asi 2500 m a shora je krásný výhled na všechny okolní hory. Počasí nám tentokrát přálo, bylo slunečno a bezvadná viditelnost. Pak jsme jeli a ještě asi hodinu šli k velmi pěkným vodopádům Silverton Falls a dále jsme přejeli nahoru na Norquay Rd. Zase jsme cestou tam i zpět na této silnici potkali velkorohé ovce. Odtud jsme podnikli náš jediný pěší výstup na vrchol v Rockies. Naše trochu opuštěná cesta na Stoney Squaw do výšky 1868m trvala asi 3 hod a jediní další turisté, které jsme na ní potkali, se tam setkali postupně se dvěma medvědy. My jsme je asi úspěšně zaplašili zvonečkem. Po druhé jsme spali v Canmore (136 km).

V neděli 15.6. jsme hned po odjezdu z Canmore viděli u dálnice samici grizzly s dvěma mláďaty (foto bohužel z dálky), pak jsme jeli po Icefield Parkway okolo ledovce Crowfoot Glacier a jezera Bow Lake. Následně jsme navštívili ledovcové jezero Peyto Lake. Na hezké procházce k jezeru jsme potkali nějakou koroptev a viděli jsme mnoho neznámých kytiček. Dále jsme pokračovali k Saskatchewan River Crossing, kde jsme spali nejdráže za celý pobyt, zato vybavení bylo minimální. Cestou jsme zastavili u Mistaya River, prošli se k jezeru Waterfowl Lake a užívali si krásné počasí i krajinu. Po časném ubytování (další bylo 300 km daleko) jsme ještě šli na pěknou procházku okolo řeky Saskatchewan k jejímu soutoku s řekou Mistaya. Na poslední večerní procházce jsme hned za naším srubem viděli velkého černého medvěda. Rychle jsme se vzdálili ohlásit to v kanceláři, jak k tomu všude vyzývali. (171 km)

V pondělí 16.6. jsme pokračovali po Icefield Parkway podél řeky Saskatchewan až do výšky 2050m a na silnici jsme viděli už 11. medvěda. Zastavili jsme pod ledovcem Athabasca, ke kterému jsme dost vysoko vystoupali, pak jsme podnikli další výstup k vodopádům Tanga Falls, zastavili jsme u ledovce Columbia Icefield, potom pokračovali a u parkoviště prohlédli působivý vodopád Sunwapta Upper Fall. K druhém vodopádu (Lower) jsme došli asi 2 km procházkou. Oba vodopády byly mohutné. Poté jsme dojeli a prošli se okolo vodopádů Athabasca Falls. Cestou jsme na silnici potkali horské huňaté bílé kozy, typické pro Rockies. Na vedlejší cestě u jezera Leach Lake jsme viděli hned u silnice dalšího černého medvěda. Brzo potom jsme zase viděli černou medvědici s mládětem (v pořadí 13, 14) a před autem nám přeběhl kojot. Cestou z parku Jasper do města Hinton, kde jsme spali dobře a ne draze, jsme potkali na silnici další kozy. (244 km).

V úterý 17.6. jsme začali nákupem benzinu v Hintonu, pak jsme se vrátili do Jasper National Park k jezerům Medicine a Maligne, přitom jsme u silnice poprvé (a naposledy) viděli laň karibu a cestou zpět už 15. medvěda. Prošli jsme nádherným kaňonem Maligne a okolo města Jasper Town jsme bez zastávky projeli na sever až pod nejvyšší horu kanadských Rockies – Mt.Robson (skoro 4 000 m vysoká), kde jsme se prošli i okolo řeky Robson. Přestože už několik dní nepršelo a bylo hezky, Mt. Robson byl schovaný v mracích. Při odpoledním přesunu autem dál na sever nás zastihlo několik prudkých slejváků i s kroupami. Spali jsme v Prince George. Bylo to dobré a levné ubytování. (573 km)

Ve středu 18.6. jsme koupili v Prince George benzin a v dešti při venkovní teplotě 3 – 4 stupně jsme pokračovali na sever. Zastavili jsme ve Fort Fraser s hezkým kostelíkem, a na další zastávce u jezera Fraser jsme už za pěkného počasí vystoupili na Myší horu s krásným výhledem na jezero Fraser Lake. Cestou dolů jsme trochu zabloudili, ale nebylo to tragické. Horší bylo, že nás hrozně sežrali komáři. Jirka tam vyfotil zblízka krásného velikého motýla.

Pak jsme pokračovali okolo jezer Burrow Lakes až k nejsevernějšímu místu naší cesty do města New Hazelton. Tam jsme se vyspali v našem nejlevnějším a dobrém motelu. Navečer jsme se prošli po dřevěných lávkách přes močály po vodní cestě za motelem. Viděli jsme mnoho zajímavých vodních kytek (např. skunkovo zelí) a stopy po bobrech na stromech. Bobry jsme bohužel neviděli. (459 km).

Ve čtvrtek 19.6. jsme odjeli za krásného počasí směrem k Prince Rupert podél řeky Skeena River. V Terrace jsme koupili benzin a poměrně brzy jsme dorazili do Prince Rupert. Museli jsme totiž potvrdit naši cestu lodí na další den, i když už jsme ji měli dlouho dopředu zaplacenou. Po zajištění lodi a ubytování jsme si prohlédli město a pak jsme se vydali na krásnou dvouhodinovou procházku kanadským pralesem s občasnými vyhlídkami na moře (Butze Rapids). Celý den bylo hezky, ale po procházce už zase pršelo (308 km).

V pátek 20.6. jsme už v 5.30 museli být v přístavu a po nalodění na Ferry jsme v 7.30 odpluli lodí na jih kanálem Inside Passage mezi kanadskou pevninou a přilehlými ostrůvky. Slibovali jsme si, že uvidíme velryby, delfíny, lvouny a tuleně (prý jich tam je hodně), ale bylo špatné počasí, zima a déšť. Během 15hodinové cesty jsme jen zdálky tušili 4 velryby a Jirka delfína.

Cesta lodí byla dlouhá, chladná, drahá a ne moc vydařená. Já jsem si většinu cesty četla knížku, kterou jsem si na lodi koupila. Ve 22.30 jsme dojeli do přístavu Port Hardy na Vancouver Island, kde jsme měli zajištěný nocleh. (18 km autem, 540 km po moři dle sdělení plavčíka)

V sobotu 21.6. jsme projížděli ostrovem Vancouver od severu k jihu, v Port Alberni jsme koupili benzin a spali jsme v předem zajištěném penzionu v Ucluelet. Bylo obtížné nocleh předem zajistit, protože v tento den slunovratu byly všude indiánské slavnosti.To jsme zjistili až na místě.Poměrně brzo jsme se ubytovali a šli jsme ještě po Wild Coast Trail na procházku okolo moře. Viděli jsme tam opravdu krásnou divokou přírodu. Večer jsme se ještě podívali do malého, ale moc pěkného místního mořského akvaria. Pustili nás tam asi v pul 10. večer zadarmo, i když zavírali v 6 večer se vstupným 10 CAD za jednoho. (493 km)

V neděli 22.6. jsme jeli z Ucluelet do národního parku Pacific Rim, kde jsme šli po stezce deštným pralesem, pak na velmi větrnou a ledovou pláž Combers Beach, kde jsme našli veliké mušle a potom jsme se ještě prošli na pahorek Radar Hill, kde byl v době studené války radar a byl tam i památník kanadským obětem v korejské válce v r. 1951. Pokračovali jsme ostrovem až do Tofina. Tam jsme chtěli navštívit botanickou zahradu. Protože jsme na ni měli jen asi půl hod a stálo by to celkem 20 CAD, nakonec jsme se do zahrady jen podívali přes plot. Cestou zpět jsme se zastavili na další větrné pláži Long Beach a spěchali jsme k lodi do přístavu Nanaimo. Stihli jsme jako jedni z posledních podvečerní loď do Vancouveru v 5 hod a vylodili jsme se asi v 7 večer. Znovu jsme se na 2 noci ubytovali ve stejném motelu jako po našem příletu. (nedaleko od letiště) (260 km).

V pondělí 23.6. jsme se setkali s Jirkovým bývalým spolužákem Vláďou Vítem a jeho ženou, kteří již mnoho let žijí v Kanadě, on je úspěšný architekt. Vzali nás na projížďku Vancouverem a jeho krásným okolím a při této projížďce jsme viděli u silnice našeho posledního 16. medvěda přímo v městském okolí. Pak jsme společně navštívili velkou zastřešenou tržnici s mnoha cizokrajnými rybami a známou i neznámou zeleninou i ovocem, V tržnici Vítovi nakoupili různé ryby. Ty pak připravili doma jako obědovečeři pro nás všechny. Bylo to velmi příjemné setkání, které skončilo až okolo desáté večer. Pak jsme po tmě trochu s problémem hledali cestu do našeho hotelu.

V úterý 24.6. jsme už sami projeli Stanley parkem a navštívili jsme pozoruhodné Akvarium. (15 CAD pro seniory). Bylo zajímavé i tím , že se tam krátce před tím narodilo mládě velryby běluhy. I když ho právě filmovala televize a byl k němu omezený přístup, mohli jsme si ho vyfotit. Odpoledne jsme si vyzkoušeli visutý most přes údolí nad stromy Capilano. Protože i s parkovným jsme zaplatili za oba 60 CAD, asi to nestálo za ty peníze. Ale bylo to na rozloučenou. Večer jsme odlétali do Prahy. (110 km)

Ve středu 25.6. v 6 večer jsme se  vrátili do všedních dnů a bez problémů přistáli v Praze.


zpět